NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tihle pardálové coloradští mají zdá se ještě pořád dostatek tvořivosti, aby nám se železnou pravidelností předkládali po čertech kvalitní a zajímavá alba. V pořadí již čtvrtá deska CEPHALIC CARNAGE snad ještě více flirtuje s experimentální mízou, než tomu bývalo kdy předtím, a je dalším hrdým zářezem na pažbě této originální bandy.
Příznivci starých fláků si však nemusí zoufat, neboť i nadále jsou v tomto brutálním kolotoči nejdůležitějšími součástkami grindcore a death metal. Hutné riffy a zběsilé sypačky ovládnou první 4 skladby, čímž je jasně dáno najevo, že ševci se svého kopyta prostě nepustí. Dokonalý cyklón se zničující intenzitou však postupně zvolní, aby v roli páté kompozice „Piecemaker“ vyklidil pozice mírnějšímu vánku. Tímto jest nastartován festival hudebních anomálií, jenž však v rukou zručných hudebníků neznamenají nic víc, než jen vynikající a naprosto přirozené zpestření přeci jen poněkud stereotypního death/grindového masomlýnku.
Rejstřík hudebních inspirací CEPHALIC CARNAGE je vskutku široký. Kromě několika momentů velmi lehkého koketování s jazzovými elementy anebo pomalých téměř doom metalových pasáží jde kapele nejvíce k duhu snaha vkomponovat do své tvorby prvky klasického sedmdesátkového rock´n´rollu a stoner rocku. Tady nelze jinak, než smeknout pomyslný klobouk, protože to v tomto případě znamená neuvěřitelný drive a chytlavost. Důkazy můžeme hledat především v již uvedené „Piecemaker“, jenž je velice zdařilou a nenásilnou symbiózou právě stoner rocku a houpavých death metalových riffů anebo v deváté „Sleeprace“, kde je aplikován inverzní hudební vzorec v podobě hardrockového riffování a sólování v kombinaci s Lenzigovým growlingem. Mlask!
Celá kolekce díky uvedenému tvoří velmi kompaktní celek, z něhož žádný prvek ani příliš nevyčnívá a ani příliš za ostatními nezaostává. „Anomalies“ jsou prostě dalším důkazem toho, že když se chce a hlavně umí, dá se i ze zdánlivě vyčerpaným hudebním žánrem zaujmout jeho originálním pojetím, byť je to za cenu výrazného infiltrování jiných hudebních proudů, což je dle mého jediná možná cesta k oživení pomalu ale jistě neúrodné půdy jménem metal. Zmiňovat ještě takové maličkosti jako jsou výtečná produkce a kvalitní instrumentace je už jen plýtvání místem a formální recenzentskou povinností.
„Anomalies“ nelze nazvat jinak, než vynikající, svěží, kreativní a nesmírně zábavnou nahrávkou. Tohle mi už na metalové scéně zatraceně chybělo a hodlám si to ještě velmi dlouho náležitě užívat. Myslím si, že rozhodně neprohloupíte, když se ke mně přidáte i vy!
CD k recenzi poskytli Day After records
Coloradští manici opět nezklamali a servírují nám další dávku zatraceně invenční metalové muziky. Grind + death + psychedelic + stoner rock = ZÁVISLOST!
9 / 10
Lenzig Leal
- vokály
Zac Joe
- kytara
John Merryman
- bicí
Steve Goldberg
- kytara
Jawsh Mullen
- basa
1. Scientific Remote Viewing
2. Wraith
3. Counting The Days
4. The Will Or The Way
5. Piecemaker
6. Enviovore
7. Dying Will Be The Death Of Me
8. Inside Is Out
9. Sleeprace
10. Kill For Weed
11. Litany Of Failure
12. Ontogony Of Behaviour
Misled By Certainty (2010)
Xenosapien (2007)
Digital Carnage (EP) (2005)
Anomalies (2005)
Lucid Interval (2003)
Exploiting Dysfunction (2000)
Conforming To Abnormality (1998)
Výživná a bohatá hostina death metalových riffů, obhroublých grindových eskapád i thrash corových houpaček. Velmi uspokojivá nálož nápadů a motivů přelévající se od nervózního brnkotu až k brutální řezničině je nejlépe ilustrována posledním devítiminutovým opusem „Ontogony Of Behavior“. Z tohohle alba teče hustá šťáva, toto album voní a co víc – toto album chutná!
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.